Lowa

V současnosti se bavorská firma Lowa Sportschuhe GmbH. řadí k největším výrobcům trekingové obuvi na světě. Prodává více jak 3 miliony párů turistické a pracovní obuvi ročně a již několik desetiletí je naprostou jedničkou ve všech německy mluvících zemích. Podrobně Vám popíšeme, jak to všechno začalo. Ale dříve můžete shlédnout krátký klip, kde je celá historie LOWY shrnuta do 3 minut.

Johann Wagner – kořeny

V roce 1923 měla bavorská vesnička Jetzendorf 570 obyvatel a zemědělská půda v nejbližším okolí patřila ke Kessling-Freybergskému zámku. Toto relativně malé území bylo obklopeno polnostmi patřícím několika dalším velkostatkům. Většina obyvatel Jetzendorfu si na živobytí vydělávala jako námezdní zemědělci či jako dělníci na zámeckém panství (jako dřevaři, drobní řemeslníci či jako sládci v zámeckém pivovaru).

Nebylo to lehké období. Na mladou výmarskou republiku těžce dopadalo břemeno obrovských reparací, a právě v roce 1923 vrcholila hyperinflace. Johannu Wagnerovi patřilo ve vsi malé hospodářství a ševcovství. Přes den se tvrdě pracovalo, ale večer po celodenní dřině nesměla chybět hudba. Dechové a smyčcové nástroje z domů Wagnerů byly proslulé v celém okolí!

Johann Wagner s rodinou před svým ševcovstvím

S Johannem Wagnerem pracovali jako ševci i jeho synové Lorenz, Hans a Adolf. Práce většinou neprobíhala v domácí dílně, za výdělkem bylo třeba chodit k sedlákům, mnohdy až 1,5 hodiny pěšky. Veškeré nářadí a kopyto v batohu, verpánek zavázaný vpředu na prsou. Přímo u sedláků se nejen flikovali starší boty, ale dokonce vyráběly i boty nové. Peníze rychle ztrácely svou cenu, a tak kůže k opravám i výrobě nových bot si většinou sedláci dodávali sami. Bylo naprosto běžné, že se kromě nedělí pracovalo 11-12 hodin denně.

I v této těžké době Johann Wagner dbal na profesní vzdělání svých synů. Posílal je na učenou do obuvnických dílen v blízkém i dalekém okolí. Tam se naučili „dvojitému stehu“ nezbytnému pro výrobu robustních bot do horských podmínek. Ještě dnes starousedlíci vzpomínají na Wagnerovu botu „Goiserer“, horskou pracovní botu, jejíž jméno má kořeny v hornorakouské solné komoře. Abychom si představili tehdejší produktivitu práce, ve Wagnerově dílně švec za den vyrobil dva páry klasických bavorských bot, které byly součástí národního kroje. Nazývají se „Haferl­schuhe“ a jsou typově podobné ještě nedávno vyráběným modelům Tirol a Tölz.

Horská obuv z 20.let minulého století

LOWA = Lorenz Wagner

Lorenz Wagner, který postupně získával po otci vedoucí postavení ve firmě, zakoupil tehdejší novinku, stroje na výrobu podpatků. S touto technologií vzrostla produktivita o 50 %. K horskému modelu „Goiserer“ brzy přibyly i modely „Bayern“ a „ Allgäuer“. Obuvnická firma krok za krokem rostla. Původní rodinný dům se postupně změnil v dílnu, ve které koncem 20.let Lorenz zavádí do výrobního procesu dělbu práce. Rozšířil strojový park a nakoupil specializované přípravky pro napínání usní, nasazování a přišívání podešve. Na svršku v té době již převažovalo strojové šití.

Lorenz Wagner u stroje na přišívání podešví

Počátkem 30.let v období celosvětové krize budují Wagnerovi novou tovární budovu. Byla 15 metrů dlouhá, 6 metrů široká a byla dokončena v roce 1931. V podkroví bydleli ševci, mezi nimi i talentovaný učeň Sepp Lederer. Ráno učňové zatopili v kamnech, připravili vodu na změkčování kůží a vyčistili boty rodině mistra. Učňové tenkrát za učení mistrovi platili, najít místo na vyučení nebylo lehké. To zejména v takové moderní firmě, jakou již tehdy Wagnerův podnik byl. Navíc Lorenz Wagner promyšleně nakupoval stroje ze zkrachovalých obuvnických dílen. Peněz nebylo nazbyt, a tak se mnohé investice daly pořídit jen díky muzikantským přivýdělkům. A dobrými muzikanty byli Wagnerové všichni.

Nová dílna, zcela vpravo i učeň Sepp Lederer

Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 získala jetzendorfská továrna zakázku na výrobu těžké obuvi pro horské myslivce. Tento model byl podobně jako tehdejší „civilní“ pohorky podbit protahovanými protiskluznými hřeby, byl ale výrazně robustnější. Obuvnický a kožedělný průmysl v celém Německu byl v roce 1934 umístěn pod centrální kontrolu a v rámci této změny byly stanoveny kvóty. Ševci jako Lorenz Wagner (a jeho bratři) měli zvláštní postavení v nacionálně socialistické hospodářské politice, která se zaměřovala na soběstačnost a vybavení, protože vyráběli potřebnou pracovní obuv.

Od roku 1936 byly stroje v továrně poháněny elektromotorem o výkonu 13 koňských sil. Započala i výroba kožených lyžařských bot první generace a jednotlivé modely byly pojmenovány podle nedalekých alpských vrcholů.

Během války museli mnozí pracovníci narukovat a jen málo se jich po válce vrátilo zpět. O co šťastnější byli ti, které se podařilo díky vojenské výrobě vyreklamovat.

V roce 1944 pracovalo v továrně Lorenze Wagnera až 30 francouzských válečných zajatců z tábora Moosburg. Byli umístěni v nedaleké poštovní hale v Jetzendorfu. Vztah mezi nuceně nasazenými dělníky a jejich zaměstnavatelem byl zjevně dobrý. Po kapitulaci Německa v roce 1945 Francouzi poskytli Američanům pozitivní informace o firmě v Jetzendorfu.

V roce 1945 Lorenz Wagner začínal téměř od nuly, bez materiálu, se zastaralým vybavením a nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Bratři, kteří již před válkou řídili firemní dílny ve Veichsu a Vierkirchenu, se osamostatnili a stali vážnými konkurenty. Z konkurenčního boje mezi Lorenzem, Hansem a Adolfem se zrodily značky LOWA, HANWAG a HOCHLAND. Pro Lorenze to byla výzva, aby byl lepší, větší a úspěšnější.

V roce 1948 LOWA vyráběla, přestože ještě nebyla na plném pracovním stavu, neobvykle široký sortiment sportovní obuvi od pohorek s dvojitým stehem přes lyžařské boty až po lehký sportovní sandál „California“.

Dobová reklama na obuv LOWA: LOWA – horská bota, která má šmrnc

Léta 1949 a 1950 byly pro odbyt skutečně dobré. Poptávka po specializované obuvi byla značná. Ale nechybělo jen zboží, chyběly i peníze na investice. Doba byla příznivá pro spekulanty a šedou ekonomiku. V době korejské krize stouply ceny materiálu o více jak 50 %. Obuvnické usně se staly předmětem spekulací. Lorenz Wagner nakupoval co se dalo. Lowa měla dostatek materiálu pro celoroční produkci. A najednou spekulativně vyhnané ceny spadly. Vysoké faktury za nákupy usní snížily firemní zisky, a přitom LOWA musela splácet úvěry za inovace strojového parku. Přes noc se firma stala nesolventní a banka žádala splacení úvěrů. Lorenz Wagner, který svému životnímu dílu obětoval veškerou energii a zdraví, byl těžce zasažen a z tohoto otřesu se již nevzpamatoval. Zemřel ve svých 60 letech na Velikonoční pondělí roku 1953.

Sepp Lederer – píle, znalosti a odpovědnost

Sepp Lederer, bývalý talentovaný učeň, přebral od nemocného Lorenze vedení firmy v téměř bezvýchodné situaci. On a dcera Lorence Wagnera Berti se při překonávání těžkých časů velmi sblížili. Zvládli jednání se spořitelnou i nucenými správci. V roce 1952 se vzali (5.7.1952). Sepp cítil za firmu obrovskou zodpovědnost. Ve svých vzpomínkách na pohřeb zakladatele firmy uvádí: „Bylo tu celé osazenstvo jako vždy, dva lidé nesli věnec a já si pomyslel, pro tyto lidi musím zajistit práci!“

V roce 1955 se ekonomická situace firmy opět stabilizovala. O dva roky později se firma změnila na komanditní společnost LOWA KG (13. února 1957). Josef Lederer a jeho švagr Josef Wagner se stáli osobně ručícími společníky a Berti Lederer komandistkou.

LOWA postupně přešla na novou marketingovou strategie. Zaměřila se na spolupráci se zkušenými horolezci a poskytovala jim vybavení pro expedice do nejvyšších hor světa. Důležité podněty jsou svázány se jmény Dr. Karla Herrligkoffera a Waltra Kellermanna. Pro expedici na Nanga Parbat byla vyvinuta první duplexní expediční bota. Lowa se stala v oblasti horolezecké obuvi světovým pojmem. „Horolezecké a lyžařské boty s okopem“ je staly hitem a LOWA dále rostla. V roce 1962 zaměstnávala 95 lidí a měla obrat zhruba 2,5 milionu DM.

Sepp Lederer a jeho žena Berti koncem 60. let na horách s přáteli

Ještě bouřlivější rozvoj probíhal na poli lyžařské obuvi. Sepp Lederer si ke spolupráci přizval takové lyžařské odborníky a testery, jakými byli Erhard Gattermann, Martin Puchtler, Walter Kuchler a Rudi Mayer. LOWA přišla jako první na světě s myšlenkou nahradit koženou podešev lyžařské obuvi vulkanizovanou pryžovou podešví. Co bohužel chybělo byly peníze na vývoj vulkanizační jednotky. Jaké překvapení a zklamání zažil Sepp Lederer, když výrobce strojů, se kterým se rozhodl na realizaci nápadu spolupracovat, prodal první prototyp konkurenční obuvnické firmě ve Württembergu. Tehdy pochopil, že nestačí mít jen dobré nápady. Podešev LOWA VULKA je přesto dodnes považována za zásadní mezník v konstrukci lyžařské obuvi.

Nejtěžší rozhodování ohledně výroby lyžařských bot nastalo v roce 1967. Sepp Lederer později vzpomínal: „Vedl jsem tehdy jednání o výrobě plastových bot s Metzelerem a také s Romikou, kteří již měli vstřikovací stroj. A takový stoj byl extrémně drahý. Tehdy přišel i návrh od firmy Kastinger na společnou koupi vstřikovacího stroje. Ale v té době jsem měl už tolik nápadů a tolik přihlášených patentů, které bych musel zveřejnit, že jsem si řekl, že si vstřikovací stroj raději koupím sám!“

Sepp Lederer předložil spolupracovníkům projekt výroby plastové skeletové lyžařské obuvi s přezkovým zapínáním. Skeletovou obuv se šněrováním vyráběl v USA již od roku 1963 Ing. Lange a Sepp Lederer správně pochopil, že jakmile se vyřeší uzavírání skeletu, bude to znamenat na poli lyžařské obuvi kvalitativní skok vpřed. Bylo třeba rozhodnout, zda dále vyrábět lyžařskou obuv klasicky z kůže nebo přejít na vstřikování plastů. Názory v LOWĚ se rozcházely. Riziko spojené se značnou investiční náročností plastové technologie se mnohým zdálo nepřiměřeně vysoké. Navíc s touto technologií nebyly žádné zkušenosti, pro LOWU to byl vstup na neznámé území. Ale Sepp Lederer se jako jeden z prvních evropských výrobců odvážil. Lowa uvedla svůj přezkový model LOWA TOTAL na trh v roce 1970 pouze s dvouměsíčním zpožděním za světovou premiérou Ing. Langeho. Úspěch na trhu dal Seppovi Ledererovi plně za pravdu. Byla to velká odvaha! Kvůli penězům i kvůli pracovním silám.

První vstřikovací lis firmy LOWA

Vývojový tým LOWA zaznamenává v roce 1972 další velký úspěch. Pomocí nafukovacího vzduchového polštáře bylo možné vnitřní botu lyžařské boty upravit tak, aby přesně seděla na nohu uživatele, a netlačila na kotníkový kloub. Nová bota byla pojmenována LOWA AIR a po dlouhou dobu byla na poli lyžařských bot bestsellerem.

V roce 1977 rozšiřuje LOWA prodej svých bot i mimo Německo. Dne 25. října 1977 podepsal Fritz Müller z Interlakenu dohodu o vzniku dceřiné společnosti LOWA Švýcarsko. Tato dohoda zůstává v platnosti dodnes.

Rok 1982 znamená další milník, na trh byla uvedena první trekingová bota LOWA TREKKER. Ta po dlouhou dobu byla vzorem pro všechny ostatní výrobce při vývoji outdoorové obuvi. Model TREKKER se po mnoha inovacích vyrábí dodnes.

Růst firmy vyžadoval další nové prostory. Již v roce 1959 bylo v Jetzendorfu ke stávající firemní budově přistaveno patro. Obytná budova musela ustoupit příčnému traktu. O něco později vznikla hala pro vulkanizační zařízení. Tam byl umístěn i první vstřikovací lis. V zámeckém kravíně vznikl první sklad. V uzavřeném pivovaru dílna na vstřikování plastů. Střihárna byla přemístěna do Alberzellu do haly mezitím uzavřené firmy. V Petershausenu byl zřízen expediční sklad. Ale tyto prostory přesto nestačily. Pak přišla v pravý čas nabídka z Norimberku. V Altmansdorfu získala LOWA prostory kdysi renomované firmy na zdravotní obuv. Na 850 metrech čtverečních zde vznikl důležitý dodavatelský provoz pro dodávku svršků obuvi.

Šití svršků v novém provozu

S expanzí firmy se začaly projevovat problémy s velkou vzdálenosti mezi jednotlivými provozy. Začalo hledání pozemku pro nový závod. Sousední Pfaffenhofen nabízel pozemek v nově zřízené průmyslové zóně. Za to, že nakonec dostal přednost Jetzendorf, LOWA vděčí vlivu Berty Ledererové a štědré nabídce tehdejšího starosty Johanna Greppmeiera. V roce 1977 vznikly na pozemku v Hauptstrasse 19 dvě nové výrobní haly a garážový trakt. Výroba z většiny vnějších závodů byla přenesena do Jetzendorfu. Tak byla zahájena etapa centralizace, která trvala plných 23 let.

Ledererův švagr Josef Wagner opustil LOWU v roce 1979 a Josef Lederer postupně začal zapojovat do vedení firmy svého syna Stefana. Stefan Lederer rozvíjel zejména oblast trekingových a lehkých turistických bot.

V roce 1992 LOWA čelila velkým obchodním potížím. Jednatelem firmy se stal Werner Riethmann a rodina Ledererových se rozhodla svůj podíl ve firmě prodat. V roce 1993 získala LOWU italská skupina TECNICA, mezi jejíž další značky patří v současnosti i Nordica, Rollerblade, Blizzard a Moon Boot.

Procesy v LOWĚ byly optimalizovány a výroba lyžařské obuvi byla převedena do Itálie. Jetzendorf zůstal místem pro horolezecké a trekingové boty LOWA.

Nové výrobní a skladové prostory v Jetzendorfu

V roce 2000 se LOWA se opět spojila v jeden celek. Dnes již v rámci Německa nemá firma žádné externí provozy. V letech 1998–2000 vznikl komplex budov, který už na první pohled vyvolává moderní dojem. Sklad o celkové rozloze 2.305 m2 od té doby zajišťuje logistické operace na nejvyšší úrovni. Recepce, výroba, správa, sociální zařízení a bufet představují novou sympatickou tvář. A co je pro LOWU typické, ve všech přestavbách a novostavbách je středem zájmu člověk a kvalitní pracovní prostředí. Dnes LOWA disponuje plně ekologickým výrobním závodem v Jetzendorfu s celkovou užitnou plochou 6.206 m2.

Werner Riethmann a Giancarlo Zanatta – globalizace v praxi

Generálním ředitelem LOWY se v roce 1992 stal Werner Riethmann. Po 27 letech ve vedoucích funkcích u konkurenční firmy Raichle akceptoval nabídku Seppa Lederera a přišel do vedení LOWY s úkolem oživit stagnující prodej. Byl to od Seppa Lederera opět správný tah. Werner Riethmann přinesl do LOWY plno nových myšlenek. Svou vizi ohledně lyžařských bot formuloval takto: „Nejraději bych měl pantofli, botu, kterou každý jednoduše nazuje a lehce zapne. Lehce vklouznout, uzavřít a jet. Ale musí to být plnohodnotná lyžařská bota. Pokusme se spojit dohromady techniku a komfort. Nastoupit, uzavřít, jet, otevřít, vystoupit. Maloobchod má z důvodů nákladů čím dál méně času na poradenství, a proto musí být lyžařská bota tak samozřejmě jednoduchá, jako každá jiná bota.“ V roce 2000 uvedla LOWA na trh modelovou řadu MC/LC (Man Comfort/Lady Comfort), která plně realizovala Riethmanovy myšlenky.

Giancarlo Zanatta a Werner Riethmann

Jiným příkladem správné orientace byl vývoj vstřikované trekingová obuvi řady ATC. Tento typ obuvi byl prvně představen firmou Salomon, LOWA jej však zdokonalila a roku 1997 uvedla na trh přelomový model RENEGADE.   

Werner Riethmann správně a včas pochopil nutnost integrace. V roce 1993 se LOWA stává součástí nadnárodního holdingu Tecnica, do LOWY tak kapitálově vstupuje Giancarlo Zanatta a jeho rodina. Zatímco LOWA v oblasti trekkingu vždy byla a je zcela vývojově i výrobně nezávislá na ostatních značkách holdingu, v oblasti vývoje a výroby lyžařských bot až do roku 2010, kdy výroba lyžařských bot LOWA skončila, úzce kooperovala s firmou Tecnica.

Od roku 2002 je LOWA, co se týče obratu, nejsilnější značkou celé skupiny a trekingová obuv nejsilnější komoditou. Skupina Tecnica se stala největším výrobcem lyžařské obuvi na světě a co se týče všech produktů pro lyžování a snowboarding je celosvětově na třetím místě.

V roce 2003 firmy LOWA a Schöffel Sportbekleidung GmbH otevřely první prodejnu Schöffel-LOWA ve Frankfurtu. Produkty obou společností se totiž dokonale doplňují. V Německu, Rakousku a Itálii bylo do současnosti otevřeno více než 36 dalších společných obchodů.

V roce 2000 LOWA poprvé vyrobila více jak 1 milion párů obuvi a v roce 2010 překročila další milník, kterým byly 2 miliony párů. Převážná většina lepené obuvi (kategorie MOUNTAINEERING a TREKKING) se vyrábí a kompletuje ve výrobním závodě v Jetzendorfu, vstřikovaná obuv (kategorie ATC, ATS, EVERYDAY a dětská obuv) se vyrábí v Bošanech na Slovensku v továrně LOWA PRODUCTION s.r.o (dříve RIALTO SK, převod do vlastnictví společnosti LOWA probíhal od roku 2019 do dubna 2021).

Vstřikovací lisy v Bošanech

Výroba svršků probíhá i v Bosně a Chorvatsku, mnoho dílů a některé modely pocházejí z Itálie. Od roku 2015 je obuv LOWA kompletně „Made in Europe“.  Její strategická orientace na výrobek, tedy špičkovou kvalitní obuv s důrazem na komfort a vysoké užitné vlastnosti, je stále aktuální a nosná.

V roce 2019 Werner Riethmann odešel z pozice ředitele firmy a na jeho místo nastoupil Alexandr Nikolai, který do té doby ve firmě působil jako vedoucí vývoje. V LOWĚ v současnosti pracuje více jak 2.000 zaměstnanců.

Alexandr Nikolai a Werner Riethmann

Rok 2023, LOWA slaví své 100. narozeniny a vyrábí ročně více než 3 miliony párů bot. Značka je celosvětově jedním z nejvýznamnějších výrobců vysoce kvalitní outdoorové obuvi a své produkty vyváží do 80 zemí světa.